5.den - 16.1.2009 – Pyramidy v Gíze

Dnes jsme si snad poprvé uvědomili, že celou dobu pobytu zanedbáváme doporučení, kterého se nám před naším odjezdem  do Egypta dostalo. A to, že je nutné čistit si zuby balenou vodou jako ochrana před Faraonovou pomstou. To rozhodně neděláme a naštěstí potíže žádné. Vzpomínám si, že první ráno v Luxoru jsem si si s sebou do koupelny vzal balenou vodu, ale zvyk je zvyk a tak zůstala neotevřená na umyvadle. 

Cesta k pyramidám v Gíze

Dnešní den chceme celý strávit v areálu pyramid v Gíze a zároveň vyzkoušet káhirské metro. Na centrálním náměstí Midan el Tahrir v blízkosti egyptského muzea vstupujeme na stanici Sadat do metra. Z hotelu je to pouze několik stovek metrů, takže cesta nám zabere jen pár minut. Jízdenka stojí půl libry. Před vstupem na nástupiště je nutné ji označit ve strojku podobně jako u nás. Snad jen s tím rozdílem, že strojek celou jízdenku spolkne, označí ji a ta poté vyjede na jeho druhé straně. Vybaveni znalostí, že v každé soupravě je jeden vagón určený pouze pro ženy nastupujeme do vlaku. Cesta probíhá zcela normálně a blížíme se ke konečné stanici. Není nám zcela jasné, kde máme vystoupit a při pohledu na plánek máme na výběr už jen z posledních tří stanic -  Giza Railway, Giza Suburbs a Sakiat Mekki. Nevím již přesně, ale logicky volíme jednu ze stanic, která v názvu obsahuje slovo Giza a vystupujeme.

Po pyramidách ani památky a tak nasedáme do stařičkého taxíku. Cenu za odvoz k pyramidám domlouváme na 15 LE. Již cestou nám taxikář vypráví, že  má kamaráda co má velbloudy a podobně. Samozřejmě nás místo k hlavnímu vchodu zaveze ke svému kámošovi. Cesta vede opravdu přes děsivě vypadající místa. Na náš požadavek, že chceme odvézt k hlavnímu vstupu reaguje slovy, že žádný hlavní vchod není, že musíme jet na velbloudech, protože cesta k pyramidě je ještě dlouhá a únavná a že je vedro. Kašleme na něj a i přes ne zrovna hezky vypadající místo a i přesto, že nevíme, kde jsme jdeme pěšky. Po několika stovkách metrů se okolní ulice začnou měnit k lepšímu a za okamžik jsme již tam, kde jsme chtěli být.

Pyramidy v Gíze

Vstupenky do areálu nás přišly na 60LE, ale věděli jsme, že pokud se budeme chtít podívat do vnitřku některé z pyramid musíme si připlatit. Nebudu zde detailně popisovat krok za krokem, snad jen, že jsme v areálu strávili mnoho hodin a vše si pečlivě prohlédli. Nabídky všudypřítomných drožkařů s koňskými povozy či velbloudy jsme vynechali. Neodolali jsme pouze nabídce nechat se vyfotit společně na velbloudech před pyramidou. Jednání místních trhovců a prodavčů je až usměvné a ceny přemrštěné. Například nás odchytl mladý Egypťan, že prý nic neprodává, že ty šátky, které nám váže na hlavu jsou present na podporu turistického ruchu, ale že se s ním musíme vyfotit. Do ruky nám dal každému malou pyramidu a už se fotilo. Bylo nám dopředu jasné, že tohle zadarmo rozhodně nebude, ale nechali jsme ho při tom. Když jsme chtěli i se šátky na hlavách odejít začal se cukat. Na naši otázku proč říkal, že vše zadarmo na podporu turistickéhu ruchu odpověd, že tomu tak skutečně, ale že jemu bychom mohli dát nějaký drobný, třeba 10 nebo 20 USD. Zasmáli jsme tomu, sundali šátky a šli pryč. Samozřejmě po nás vykřikoval, že jsme bandité a podobně, ale to už k místnímu koloritu patří.  

Cesta z Gízy do centra Káhiry

V pozdních odpoledních hodinách jsme opustili pyramidy a vydali zpět na cestu do hotelu. Ceny taxíků u pyramid byly přemrštěné, protože taxíkaři využívají toho, že se turisté nějakým způsobem zpět dostat musí. Rozhodli jsme se jít pěšky s tím, že pokud budeme mít štěstí po pár stovkách metrů chytneme normálního taxíka. To se take stalo. Nechali jsme se za pár liber odvézt Giza Railway a odtud pokračovali metrem do stanice Sadat na náměstí Midan el Tahrir. U hotelu na rohu jsme koupili několika plechovek studeného piva na které jsme měli vyloženě chuť. Celý den u pyramid jen o vodě udělal své.

Pokračování - 6.den - 17.1.2009 - Islámská Káhira, Citadela, Alabastrová mešita